Tak ňják....

Něteré vlastnosti našich osob jsou někdy nadmíru nejasné. Co nás vlastně podmiňuje k tomu, aby jsme v jeden moment vyprodukovali tolik adrenalinu a mohli se stát agresivními stroji, nebo, když jsme v obětí našich blízkých a ztratíme veškeré zábrany a bez problému dáme najevo své city. Je to pouze chemická reakce, nebo s tím má opravdu co dočinění i duše a srdce. A dále, kde vlastně sídlí ta známá duše. To, k čemu promlouváme sami a zkrze co si vlastně uvědomujeme své pocity. Nejsem zastáncem teze „člověk - pán tvorstva“, jsme přeci taky zvířata a řečeno obrazně i věcně, vždyť mnohokrát se chováme o dost hůř než naši „nižší příbuzní“. Můžeme se ale zajisté jmenovat člověk s velkým Č. Nesmíme na světě vidět jen to černé. To, že jeden stát zbrojí, že druhý se ho bojí... Jsou to věci k pláči, ale přece celý den neprší a my by jsme alespoň pár chvil z našeho denního shonu vypnout a přemýšlet na bytím, či nad oněmi city, které nás právě dělají vyjímečnými. Nehrajme si s dobou na rozškatulkované individua a nechme projevit sama sebe. To co opravdu znamenáme pro své přátele a rodinu nejsou jen peníze, sláva či úspěch. Několikrát jsem se v přátelích mýlil, ale ti praví - ti z ranného dětství stále dokazují proč se říká přítel. Jsou mezi námi často rozpory, ale nejkrásnější je, když se ve volném čase sejdeme, v klidu popijeme a s čistou hlavou, rozumně a hlavně volně probereme své myšlenky a pocity. Myslím, že to není žádná ostuda, jestliže muž se rozpovídá o strastech jinak než ve vulgarismech. Ti co mě znají ví, že mluvím tak, jak mi zobák narostl, ale vždy tomu tak není. Je to možná jen výmluva a snaha se zviditelnit.
Pocity, myšlenky a opravdové důvody jsou v dnešní moderní době nepostradatelné. Nebýt jich, staneme se zanedlouho jen tím co se snažíme stále zdokonalit - roboty, kteří ač rádi vytvářejí hodnoty jen materiální, a ne lidské. Nezapomínejme na naší hlavní úlohu na tomto světě a nenamlouvejme si to, co si naše společnost přijala za své. Buďme zde my, tak jak opravdu jsme.